Studovala jsem podnikovou ekonomiku a management na Vysoké škole ekonomické a tento obor mi připadal poměrně obecně zaměřený – učili jsme se o všem a nevěděli, jak to reálně využijeme. Až na magistru jsem si vybrala jako vedlejší specializaci oceňování. Lákalo mě to, protože se jedná o dost konkrétní zaměření a viděla jsem v něm budoucnost. Už od začátku mě oceňování bavilo a hledala jsem práci právě v tomto oboru.
Práci jsem začala hledat až ke konci školy, když jsem se chystala na státnice. Byla jsem na několika pohovorech a firma Grant Thornton zvítězila. Je to má první práce a stále tu zůstávám, už pět let.
Škola mi dala nezbytné základy, mohu stavět na tom, co jsme probírali na přednáškách a cvičeních. Musím ale přiznat, že zapracování a začátky byly náročné. Naštěstí jsou tady kolegové opravdu nápomocní, na cokoli jsem se mohla zeptat, a to i opakovaně. Vždy jsem dostala vysvětlení. Platí to stále – když člověk neví, vždy je na koho se obrátit. Jak mi hned na začátku řekla moje manažerka: „Veškeré naše odborné know-how si v týmu vzájemně sdílíme. Nikdo si nehraje na svém písečku.“ Našla jsem se tady. Po škole jsem měla pocit, že jsem vylétla z hnízda a chyběl mi kolektiv, ve kterém bych cítila, že do něj patřím. Tady jsem ten pocit zase získala.
Určitě to, jak jsme mladý kolektiv. Máme k sobě blízko, sedli jsme si i v osobní rovině, máme podobné radosti i starosti. Teď už patřím mezi ty starší, 5 let po škole.
Na začátku jsem dělala hlavně podpůrné analýzy pro seniornější kolegy. Dnes jsem schopná napsat posudek od začátku do konce sama. Samozřejmě složitější věci pořád řešíme v rámci týmu a výstup je pak kompilátem práce a myšlenek nás všech. Když to zjednoduším, na začátku mi pomáhali kolegové, dnes jsem schopná poradit juniorům a mám z toho radost.
Naše práce je kreativní. I když se jedná „jen“ o ocenění firem, každá je jiná, ke každému ocenění musíme přistupovat individuálně a vyrovnat se s různými specifiky každé firmy. Děláme sice stejné analýzy, postup je daný, ale ke každé společnosti musíme přistupovat individuálně. Vedle oceňování podniků ale zpracováváme také posudky na vyčíslení náhrady škody, ocenění pohledávek, start-upů nebo různé soudní posudky, kde je nutné mnohdy složité zadání vhodně uchopit. Kreativita a schopnost přijít na nejlepší možné řešení se tak dostává ke slovu.
Oceňování je pro lidi, kteří se chtějí trochu vyznat „ve všem“. Někdy s nadsázkou říkáme, že ideální oceňovatel je zároveň účetní, právník i daňař. Nyní v Grant Thornton máme velkou výhodu, že se můžeme obrátit na další service lines a experti na dané oblasti nám vždy dokážou dobře poradit. Je to práce pro lidi, kteří mají analytické a logické myšlení, někdy se hodí i hlubší znalosti matematiky a statistiky. Posudky si píšeme sami, proto musíme ovládat perfektně češtinu, obstojně i angličtinu a mít cit pro detail. Excel a Word jsou naším denním chlebem.
Když má člověk základy ze školy, má podle mě velkou šanci uspět ve výběrku. Doporučila bych nebát se, čeká vás tady tým, který vás podpoří a o vše co ví, se podělí. Musím přiznat, že pro mě byla z počátku trochu náročnější změna po vysokoškolském režimu, když bylo najednou potřeba sedět osm hodin v kanceláři a celou dobu zpracovávat nové úkoly a plně „zapojit mozek“. Postupem času si ale člověk na styl práce zvykne. A nikdy jsem tu nezažila nějaké šílené přesčasy.
Postupem času snadněji než na začátku. Čím jsem tady déle, tím víc mám možnost řídit si svůj čas, využívat homeoffice, jednoduše práci a soukromí lépe vybalancovat.
Máme nastavenou strukturu pracovních pozic od nejjuniornějších zaměstnanců po manažerské pozice. Už na juniorních pozicích nás manažeři berou na schůzky s klienty, postupně nám umožňují i samostatně komunikovat s klienty, což často bývá top management nebo majitelé firem. Vždy máme oporu v manažerovi a postupně přibíráme víc a víc odpovědnosti.
Určitě hlavně kvůli našemu týmu. Člověk tu má velkou podporu a na všem se domluví. A taky mě moje práce (většinou) pořád baví. ☺
