Už na fakultě mi bylo jasné, že svou kariéru chci začít v advokacii. Na soudy ani do státní správy mě to netáhlo, notařina mi přišla nudná a být právníkem ve firmě mi připadalo trochu jako dead-end job. Chtěl jsem profesní flexibilitu, řešit zajímavé věci, čelit výzvám, mít možnost odborně i kariérně růst a po škole bez závazků mi ani nevadil ne úplně skvělý work/life balance, který je často s advokacií spojen.
První práci jsem si jako začínající koncipient našel ve středně velké české advokátní kanceláři, která v té době měla dobře našlápnuto (což jsem zjistil později) a v průběhu dalších několika let se stala součástí jedné z prestižních mezinárodních sítí advokátních kanceláří. V téhle kanceláři jsem si cenil možnosti odborného rozletu, kdy jsem si uvědomil, že všechno se dá naučit, pochopit a použít a že nemá cenu se nových věcí bát – tedy v té době jsem si říkal, že bych se jich bát neměl, ale reálně se tím začít řídit mi ještě několik let trvalo.
Druhá věc, které jsem si cenil, byli lidé. Ani se mi nechce použít výraz „tým“, protože myslím, že jsme se skupinou kolegů tuto škatulku přerostli a stali se přáteli. I proto bylo nepříjemné sledovat, jak tato advokátní kancelář po lidské stránce nezvládla svůj růst a se svým lidským kapitálem zacházela tak, jako by byl zcela nahraditelný. Z toho důvodu jsme se v návaznosti na zjištění, že Grant Thornton by rád do své skupiny zařadil advokátní kancelář, rozhodli s částí původního osazenstva – přáteli – odejít, vzít s sebou to dobré, pokusit se zbavit toho špatného a začít od začátku po našem. A upřímně věřím, že se nám to s GT Legal podařilo. Máme silný tým advokátů a advokátních koncipientů (zejména v pracovním právu, M&A, financování nebo třeba ve veřejných zakázkách), kteří mají zkušenosti z mezinárodních kanceláří. Zároveň ale všichni chápeme, že stejně důležití jako naši klienti jsou naši lidé.
V GT Legal pro mě bylo zajímavou novinkou i provázání s kolegy z ostatních oborů v rámci skupiny Grant Thornton, kdy díky nim máme příležitost pro klienty odvádět lepší práci. Můžeme jim totiž rovnou dodávat řešení promyšlená nejen z právního, ale i z daňového pohledu, která zapadají do širší koncepce podnikání klienta.
A ačkoliv jsem na začátku tohoto příběhu psal, že mi při nástupu do první práce byl celkem jedno work/life balance, od té doby jsem už o něco zestárnul, založil rodinu a přeházel si priority – a proto jsem rád, že v Grant Thornton tenhle balanc funguje lépe, než znám ze svých dřívějších zkušeností i vyprávění kamarádů z jiných advokátek. Prakticky vždy se dá odejít domů v oficiální konec pracovní doby, funguje home office, na všem se dá rozumně domluvit a uzavřené dohody platí.
A abych to ukončil tak nějak aktuálně: až dopíšu tento příběh, budu se muset vrhnout na mezinárodní M&A projekt, s kolegou zkontrolovat, jak nám běží jedna větší veřejná zakázka a zjistit, zda má klient nějaké připomínky k analýze restrukturalizace jeho podnikání. Večer, na cestě domů, se nejspíš trochu zdržím. Ne proto, že bych musel do noci pracovat, ale proto, že se v některé z kanceláří, které budu cestou míjet, jednoduše zakecám s kolegy.
