Jirka Čepica: CESTOVÁNÍ K PRÁCI KONZULTANTA PATŘÍ

autor 18. ledna 2021Instinkt, Práce v GT

Vzpomínáte na dobu před COVID-19, kdy jsme mohli ještě volně cestovat? U nás je běžné, že za klienty cestujeme: někdy na Černý most, příště do Ostravy a jindy zase do Gruzie. Jirka Čepica vypráví o projektu pro Gruzínský regulační úřad:  

Osobně jsem vždycky víc upřednostňoval cestování a dynamiku před statickým existováním na jednom místě, což dokládá i fakt, že mám celou zeď v ložnici pokrytou fotkami z cest. Když tedy přišla nabídka jet někam na projekt, řekl jsem ano ještě dříve, než jsem zjistil, kam mě tato cesta zavede. Byla to Gruzie.

A kde to vlastně je a co tam budu dělat?

„Gruzie, joo dobré jídlo, krásné hory, něco mezi orientem a Evropou, khinkali, khachapuri, ale kde to vlastně je?“

Zeměpis pro mě nebyl nikdy až tak silnou stránkou, a proto to doháním cestováním a poznáváním. Zjišťuji, že je to pěkně daleko, a tak začínám nervóznět, zda tam něco vlastně lítá. A ejhle, existují přímé lety z Prahy do Tbilisi. Nevím, co jsem začal dělat dřív, jestli číst, o čem bude přesně projekt nebo hledat rady co zažít, co vidět a kam se vydat.

Long story short: po tom, co jsem našel top restaurace a další místa, jsem teda zjistil, že projekt je o revizi nákladového modelu, který počítá jak regulované, tak neregulované ceny přístupu k internetu (respektive k přenosové síti). Projekt je pro Gruzínský regulační úřad (Georgian National Communications Commission), který zvažuje možnost regulace služeb, aby došlo k nárůstu hospodářské soutěže.

„Všeobecně nákladové modely jsou založeny na teorii manažerského účetnictví a většinou na některém z principů typu LRIC, ABC, MEA, atd… a fungují tak, že podle vstupů nadimenzují například ideální telekomunikační síť podle potřeb provozu a pak rozpočítají tyto náklady na Mbit/s nebo minuty nebo třeba přímo na SMS/MMS. Nákladové modely spojují náročnost teoretického základu a zároveň nutnost pochopit, jak to, co dimenzujete, funguje. V případě telekomunikační sítě jde o pochopení toho, jak fungují všechny součástky v sítí, co je ovlivňuje a co dělají.“

Na první pohled to vypadá hodně easy-peasy-lemon-squeezy a v konečné fázi to tak i je. I tak mi ale celý týden zabrala orientace v jejich používaném modelu, abych v něm na konci týdne mohl začít hledat chyby a možnosti k vylepšení. Bohužel čas uběhl rychleji, než kdokoliv čekal, a já mám první konferenční hovor a už tuším, že můžu rezervovat letenky a hotel. Obhlížím počasí a druhým okem ladím prezentaci na první workshop. Sepisuji zjištění a otázky k jejich současnému modelu a definuji jejich novou službu, kterou možná budou regulovat (Bitstream ve čtyřech úrovních).

Nervozita, let a nové chutě 

Uběhlo pár dní a já se s vlastí loučím pivem na letišti a už vidím přijíždět letadlo směrem k mému gate. Jako správný konzultant jsem se nechal vyhlásit a vyrazil do letadla. Prošel kolem volných míst u nouzáku, uvědomil si, že by jich byla škoda, a zasedl. Objednávám pivko a vytahuju notebook, abych dodělal prezentaci na zítřejší workshop. Jak jsem nahoře psal, co vím o Gruzii, dodávám novinku – pivo je bída, tak snad aspoň víno bude stát za to, když už se tak chlubí jeho kvalitou. Vypínám notebook a vytahuju Terryho Pratchetta. V hlavě mám trochu nervozity ze zítřejšího workshopu. Nicméně let pokračuje a já ochutnávám bílé, červené, a dokonce i jejich prapodivnou zelenou limonádu (tarkhuna).

Přistání, taxík na hotel a hop do města na véču. Tak teď jsem se opravdu zamiloval. Snoubí spoustu pozitiv. Jednak se tu jídla sdílí, druhak jsou porce menší a objednává se více různých jídel, a v neposlední řadě mají spoustu chutí v tak jednoduchých věcech, jako je salát s vlašskými ořechy a rajčaty, okurkou nebo khinkali, které jsou jako japonské dimsum plněné masem a vývarem, nebo třeba khachapuri, což je něco jako pizza s místním sýrem, přičemž každý region má svou vlastní. Po první náloži už jen nervózně usnout před zítřejší první schůzkou.

Sice to zni zvláštně, že jsem nervózní před schůzkou s klientem, ale mně to dodává jistou míru pokory a hlavně podprahovou zprávu, že mi na klientech záleží. Nervozita byla však zbytečná. Cely Úřad, ať z povahy Gruzinců nebo jejich vlastní, oplývá kamarádstvím a zvědavostí. Takže workshop postupuje příjemně s největšími odborníky v zemi na dané téma regulace. Vysvětlujeme si detaily modelu a domlouváme se na dalších krocích. Probíráme možné obrysy jejich budoucí regulace a připravujeme první drafty. V tomto duchu se nese i další den, kdy se setkáváme i se sektorem a probíráme jejich názor na regulaci a služby. Poté nás zve na večeři jeden z radních telekomunikačního úřadu a po neskutečné hostině už jen letadlo.

Zpátky v domovině si v interním týmu rozdělujeme úkoly a pracujeme na modelu. Opravujeme chybky a rozšiřujeme funkcionality včetně úpravy vstupných dat a celkové logiky výpočtu modelu ve smyslu fungování teoretického efektivního operátora. Sem tam máme conf-call se zadavatelem a vyjasňujeme si dotazy a detaily.

Závěrečné workshopy

Ani jsem se pořádně neotočil a už letím po čtvrté a naposledy do Gruzie (alespoň v rámci tohoto projektu). Byla to super jízda. Posunul jsem se v tvorbě nákladových modelů a seznámil s novou vřelou kulturou. Znám skoro všechny příjemné restaurace a zapadlé bary. A jako třešničku jsem si poslední výlet dal trochu jako maraton, jelikož jsem chtěl stihnout týmový lyžák.

Na závěrečný workshop jsme byli pozváni na několik dní, a tak mě čekala už neděle v salonku na letišti a na noc cesta do Gruzie. Ráno přílet a po dvou hodinách spánku míříme ke klientovi. Celý den diskutujme model, naše změny, výsledné hodnoty a potom nás čeká zasloužené pivo a večeře. V tomto rytmu se vedou další dva dny, kdy během toho posledního zjišťujeme, že je snad i lepší nejít spát na hodinu, zůstat trochu dýl v hospodě a vyrazit rovnou na letiště. A to vše i proto, abych odpoledne mohl vyrazit na hory.

I o tomto může být consulting a Grant Thornton, pokud budete chtít. A ostatně proč ne, když to za to stojí.

Galerie fotek