Po téměř dvou dekádách vrcholového sportu přišel čas na radikální změnu. Opustila jste svět házené a začala se věnovat daňovému poradenství. Jak tento životní kotrmelec zatím hodnotíte?
Nevím, jestli to nazvat kotrmelcem nebo spíše dvojitým saltem, ale myslím, že jsem byla dobře připravená na situaci, že to jednou přijít musí.
„Tým je nejvíc“. To je jedním z hesel Grant Thornton. Jaký to je pocit, když si z pozice jedné z nejzkušenějších hráček a tahounky týmu, musíte v novém kolektivu budovat postavení od úplných základů?
Když jsem viděla, že mottem GT je „tým je nejvíc“, tak mi hlavou proběhlo: V jakém jiném týmu bych měla pokračovat? Změna v roli je to obrovská, ale beru to jako nový začátek, kde mě čekají nové výzvy, zkušenosti a cíle, které jsem ve sportu již naplnila…
Jak zatím v duchu výše zmíněného hesla hodnotíte spolupráci s kolegy?
Vždy, když jsem přicházela do nových kolektivů, tak jsem se potkala s tím, že mi byly spoluhráčky nápomocné a pomohly mi adaptovat se na nové prostředí. Ten samý pocit mám i z mých kolegyň/kolegů v Grant Thornton. Jsem zde zatím krátce a všichni se mi snaží pomocti, abych si na nový svět rychle zvykla, jsou mi nápomocní v každé situaci, takže zatím jsem z této spolupráce nadšená.
Spolupráce je ale vždy obousměrně obohacující vztah. Doneslo se mi, že vaše přítomnost do týmu v kanceláři 8.30 vnesla nové pořádky, respektive sportovní výzvy. Je to tak?
Né, takhle bych to nenazvala (smích). Sportovní výzvy nejsou jen moje práce, je to takový kolektivní výstup naší kanceláře. Přiznávám ale, že sportovního ducha se snažím udržet i v prostředí GT. Náš "DPH tým" se snaží účastnit všech interních sportovních akcí a v rámci nejužšího pracovního kolektivu jsme zavedli i schodišťovou výzvu.
Na rozdíl od mnoha vrcholových sportovců jste vystudovala VŠE ještě před odchodem do zahraničí. Pomohlo vám to v rychlejší adaptaci na vaši současnou roli?
Rozhodně! Mým cílem bylo dokončit studia a pak se naplno věnovat profesionální sportovní kariéře v zahraničí. Ve sportu totiž není nikdy jisté, jak dlouho se mu člověk může věnovat. Jisté je jen to, že se nedá dělat aktivně celý život. Proto jsem chtěla být připravená na budoucnost i po skončení sportovní kariéry.
Doporučila byste začínajícím sportovcům, aby při budování profesionální kariéry mysleli, stejně jako vy, i na studium a profesní uplatnění po skončení sportovní kariéry?
Tak určitě. Jsem toho názoru, že sport a studium je skvělá kombinace. Jen si musí člověk stanovit priority a určit, co je pro to ochotný obětovat. Když se někdo rozhodne pro sportovní kariéru a sportem se chce živit, musí se dostat mezi absolutní špičku. Mně se to podařilo, ale ne všem se toto poštěstí, takže studium určitě doporučuji.
Žila jste a hrála v Norsku, Maďarsku i v Česku. Jak byste srovnala život a pracovní mentalitu v těchto zemích?
Ano, během mé sportovní kariéry jsem zblízka mohla poznat maďarskou a norskou kulturu. Řekla bych, že maďarská kultura stejně tak jako mentalita je podobná té naší. Norsko je spořádaná země s velmi vysokou životní úrovní. Občas jsem měla pocit, že život tam je trochu zpomalený, protože lidé se musí méně nadřít na to, aby dosáhli svých životních cílů a žijí v radosti.
Ze své dřívější praxe ve sportovní žurnalistice vím, jak jsou sportovci orientovaní na výsledek a jak tvrdě a koncentrovaně dokážou jít za svým cílem? Dá se z takové „buldočí povahy“ benefitovat i v korporátním prostředí?
Z této povahy se dá benefitovat v jakémkoliv prostředí. Cílevědomost a disciplína jsou schopnosti, které člověku pomáhají překonávat překážky, motivují a nutí ho pracovat vpřed k dosažení stanovených cílů, ať už životních, sportovních nebo třeba těch z korporátního prostředí.
Ať už se k nim vydáte trpělivou nebo „buldočí“ cestou, jaké jsou vaše cíle v daňové profesi?
V této profesi věřím spíš v trpělivou cestu. Po získání potřebných zkušeností bych chtěla absolvovat zkoušky na daňového poradce.
Pojďme to na závěr trochu odlehčit. Norský klub, kde jste chtěla zakončit kariéru, skončil kvůli finančním problémům. Myslíte, že kdyby využil našeho daňového a manažerského know-how, ještě byste tam hrála?
To nevím, protože moje sportovní kariéra se i tak blížila ke konci. Cítila jsem, že je čas na změnu, přeci jenom dlouhá profesionální sportovní kariéra je na těle znát a já jsem zvyklá vše dělat na maximum. Nechtěla jsem hrát jen proto, abych hrála. Je víc než jasné, že vedení norského klubu udělalo nějaké chyby, a proto to skončilo takovou házenkářskou katastrofou a jsem si jistá, že v našem týmu jsou lidé, kteří by z finančního hlediska takovéto chyby nedopustili a klub by dál mohla fungovat.
Jana Knedlíková patří mezi největší osobnosti české házené vůbec. Jako jediná hráčka na světě dokázala šestkrát v řadě vyhrát ligu mistrů, tedy tu nejprestižnější klubovou soutěž, kterou v rámci házené vyhrát lze. Po veleúspěšné sportovní kariéře teď stojí na startu kariéry nové. A nás těší, že ji začíná psát v našem pomyslném fialovém dresu. Jaké pro Janu je, držet teď v ruce častěji "úzetka" než balon? Dají se některé vlastnosti nabyté ve světě profesionálního sportu zužitkovat i v oblasti daní? A jaké jsou její cíle v nové profesi? Přečtěte si rozhovor s naší novou kolegyní.
