V Grant Thorntonu jsem od začátku roku 2013 a dostala jsem se sem vlastně náhodou, úplně stejně jako k daním, jimž se nakonec věnuji již skoro patnáct let.
Když jsem se na univerzitě poohlížela po praxi, kde bych ke studiu nabrala i nějaké ty zkušenosti, reagovala jsem na nabídku jedné velké advokátní kanceláře, ale na místě zjistila, že se jedná o její daňovou „odnož“. Řekla jsem si, že to zkusím a že k právničině se můžu kdykoli zase vrátit. Nastoupila jsem a zhrozila se, když kolem mě začaly lítat termíny jako „obratovka“, „citr“ a čísla účtů z účetní osnovy – to se přece nikdy nemůžu naučit! Začátky pro mě byly těžké, kolegové manažeři vychovaní velkou čtyřkou kladli vysoké nároky i na nás konzultanty. Ale zpětně nezbývá než právě tento přístup ocenit, naučila jsem se toho opravdu hodně, osvojila jsem si množství odborných i praktických znalostí, z nichž čerpám dosud. Díky nim jsem se připravila na zkoušky daňového poradce a přitom mě práce bavila, stejně jako super kolektiv, z nějž mi několik velmi dobrých přátel zůstalo dodnes. Náročnost mé práce se sice nezměnila, spíše naopak, ale člověk se asi v tom tempu naučí žít a už mu to ani nepřijde zvláštní.
Změnu jsem sice aktivně nehledala, ale když jsem tehdy zašla na oběd s jednou bývalou kolegyní, která hledala do svého týmu posilu, řekla jsem si, že po šesti letech v mém úplně prvním zaměstnání možná už skutečně nastal čas na změnu. A tak slovo dalo slovo a jsem tady už devátým rokem. Náš tým byl tehdy mnohem menší, v daních nás bylo celkem deset, ve srovnání s předchozí firmou působilo prostředí celkově komorněji a vládlo tam takové příjemné ticho a klid. Jako by tady čas plynul jinak. Sice mi větší kolektiv chyběl – vzpomínám si, jak jsem hned první rok nadšeně organizovala teambuilding v Alpách pro celou firmu a jelo nás nakonec asi jen osm – ale na druhou stranu se mi strašně líbila ta samostatnost, zajímavé mezinárodní akce s kolegy ze sítě a projekty, které jsem si najednou mohla vést úplně sama. Občas to byla docela výzva, ale vždycky mě to neskutečně bavilo. Naučila jsem se toho tady opravdu hodně, mimo odborné zkušenosti třeba to, že člověk skutečně může rád chodit do práce a těšit se do ní. Také to, že i v menším kolektivu lze zvládnout zajímavé a náročné projekty a že mezinárodní síť není jen pozlátko, kterým se chlubí většina společností, aby vypadaly světově, ale že v Grant Thorntonu mezinárodní spolupráce skutečně funguje. A to nejen v každodenní pracovní komunikaci, ale také na pravidelných konferencích konaných po celém světě, na nichž jsem si našla spoustu přátel a se kterými spolupracujeme dodnes. Navíc v rámci tehdy tak malého týmu dobře fungoval individuální přístup ke každému, což pro mě znamenalo, že když jsem si dokázala dobře zorganizovat tým a projekty, mohla jsem si naplánovat třeba i dva měsíce volna a podařilo se mi tak i při celkem náročné práci procestovat kus světa.
Od dob mých počátků v GT se toho změnilo hodně, napřed jsme se přestěhovali do krásných kanceláří v Jindřišské, firma vyrostla v počtu kolegů, ale „vyrostli“ i sami kolegové a naši klienti a stejně tak náplň práce. Také projekty, kterým se věnujeme, jsou čím dál sofistikovanější. Všechny změny ale vnímám k lepšímu a neměnila bych. Máme super tým a s ním zvládneme všechno!
Novou výzvu, kterou teď samozřejmě všichni vnímáme, je nedávná fúze. Co do velikosti náš počet opravdu raketově vystřelil a já jen doufám, že ani v té nové velké firmě se neztratí ten „rodinný“ duch, jak ho z GT znám.
