Sociální sítě jsou v očích manažerů a HR profesionálů často jen virtuální černá díra, ve které mizí náš čas. Ráda bych mírně rozšířila jejich vnímání a přiblížila jejich praktický význam pro každého z nás. Sociální sítě tu jsou dlouho, ten pojem je používán více než 70 let. Jsou to jednoduše lidé (uzly) a vztahy (vazby) mezi nimi – jak online, tak offline.
Ty virtuální sítě mají jednu velkou výhodu, vazby jsou zde viditelné, tudíž se snáz udržují a analyzují. Naši dědové a pradědové psali dopisy, když chtěli udržovat kontakt s někým z jiného města nebo země. Nám stačí dvě kliknutí na síti a můžeme vyměňovat více či méně duchaplný obsah s cizinci ze všech koutů světa.
Vazby v síti můžeme rozlišovat na silné a slabé. Silné vazby máme s rodinou, přáteli a troufám si říct, že i s některými kolegy v kanceláři. Jsou to lidé, se kterými se vídáme často a pravidelně vyměňujeme novinky, sdílíme zdroje (např. informační). Se známými, vzdálenějšími přáteli na Facebooku i na LinkedInu máme tzv. slabé vazby, vídáme se jen zřídka a nevíme o sobě zdaleka tolik. Tipnete si, které vazby jsou pro vás užitečnější, když hledáte bydlení, novou práci, tipy, co dělat v Uppsale nebo když si potřebujete na víkend půjčit křovinořez? Ano, ty slabé. Ti lidé mají přístup do jiných sociálních skupin, k jiným informacím, mají nám vzdálenější zkušenost a můžeme z toho víc těžit. Čím větší a provázanější je síť, tím větší prospěšnost sociální sítě pro jedince (sociální kapitál). Proto vás vždy prosíme o nasdílení inzerátu, snažíme se využít potenciál našich sociálních sítí a dosáhnout dál, než kam to dokážou naše firemní profily.
Z rozvíjení sociálních sítí tak mohou těžit jak jednotlivci, tak firmy, a to v naší profesi zažíváme denně. Vrátíme se zase k online sítím. Většinou firmy ví, že by měly být na sítích, pečovat o zákazníky, lákat mladé, představovat svou firemní kulturu. Je tu ale hodně témat, kterým rozumí míň. Jak si nastavit cíle pro online a monitorovat je, jak se chovají lidé na sítích a jak toho využít, jak být konzistentní, transparentní a nenudit. Kromě toho s nimi řešíme i jejich obavy: co když nám lidi budou trávit celou pracovní dobu na Facebooku, postnou tam nevhodné fotky a poškodí nás…
Na to je jedna odpověď: edukace. Když se zaváděl internet nebo emaily do firem, tak lidé také nevěděli, jak s tím dobře zacházet, brouzdali po nebezpečných stránkách a pleveli si schránky řetězovými maily. Naučili jsme se to a většinou už víme, na co neklikat. S Facebookem to není o tolik jiné.
Samozřejmě se sítěmi přichází i negativní jevy, ale je dobré si připomínat, že online sítě jsou jen technologické platformy. Dění na síti vychází od lidí a je velmi reálné. Už dávno nejsme online anonymní, naopak, čím více kontaktů máme v síti, tím větší máme tendenci zveřejňovat jen to, co nás vystihuje, a prezentovat se pravdivými fakty. Právě kvůli kontrole lidí v síti – když to samé vidí váš nejlepší kámoš, zaměstnavatel, klient i vaše máma, tak si většinou nedovolíte moc přehánět nebo lhát. V tomto ohledu může být CV na LinkedIn důvěryhodnější než to, které posílají kandidáti před výběrkem personalistovi, kterého nikdy neviděli.
Připojím ještě teaser na výzkum, který jsme právě realizovali na téma Sociální sítě v HR (mimochodem, téměř všechny respondenty jsme našli na LinkedIn): 24 % firem stále ještě blokuje nebo omezuje přístup svých zaměstnanců na Facebook v pracovní době. Jasně, někde to má dobrý důvod. Ale chtěla bych přispět k tomu, aby firmy trochu víc věřily svým lidem a nebránily jim v jejich práci. A jsem vděčná, že tady na žádné překážky nenarážím.
