Nedávno jsem přečetl útlou knížku Johna Cleese o tom, jak objevit a podpořit kreativitu v každém z nás. Rád bych se s vámi o některé myšlenky, které ve mně rezonují, podělil.
Jedním z mých úkolů je vést v rámci našeho týmu diskuzi na téma vize Grant Thornton na českém trhu a s tím související debatu nad naší kulturou, hodnotami a chováním, které nás k naplnění této vize povedou. Vnímám to tak, že již samotné zahájení diskuze je přínosem, protože definuje společnou vizi jako prioritu a umožňuje širší zapojení členů týmu.
Přirozeně jsem nyní daleko více pozorný ke všem vnějším podnětům a inspiracím na toto téma. Asi tak jako pacient, který po vyšetření neustále pozoruje sám sebe a všímá si věcí, které dříve přehlížel, protože se snaží vystopovat sebemenší projev hrozící nemoci.
Nedávno jsem přečetl útlou knížku Johna Cleese o tom, jak objevit a podpořit kreativitu v každém z nás. Rád bych se s vámi o některé myšlenky, které ve mně rezonují, podělil. John vychází ze své vlastní zkušenosti úspěšného komika a scénáristy, ale zdůrazňuje, že kreativní myšlení není předurčeno zdaleka jen pro umělce. Vědci, manažeři, učitelé, inženýři, ti všichni mohou zapojením kreativního myšlení získat. Kreativita není nic vrozeného, je to přístup, který se můžeme naučit a rozvíjet všichni.
Důležité jsou dvě věci: umět si hrát, ponořit se do problému a užívat si vlastní proces hledání nejlepšího řešení a nechat řešení uzrát, nebýt ve stresu z toho, že jej dlouho nevidíme v jasných konturách.
Vezměme si jako příklad společné hledání naší vize. Je to bezpochyby téma, ke kterému máme všichni blízko, máme k němu všechny podstatné informace, víme, co sami chceme, tedy ideální hrací pole.
I když jsme si téměř jistí, že víme vše potřebné, je podle Johna vždycky dobře hledat inspiraci u těch, kteří podobný problém již řešili, nechat se inspirovat. Důležité je ale setrvat jen u inspirace. Kreativní hledání nemá nic společného s využitím jednoho předepsaného vzoru. (Což mimochodem platí i pro naši konzultaci pro klienta.)
Důležité v kreativním procesu je zachovat si mysl začátečníka. Neustále zpochybňovat již vytvořené a tázat se po smyslu toho, co jsme vytvořili. John říká: „Jakmile jste si jistí, že máte správné řešení, je s kreativitou konec.“ Abychom se na cestě neztratili, je dobré si čas od času připomenout, co hledáme, pro koho to je a k čemu je to dobré. Asi nikoho nepřekvapí, že když si řeknete tak a teď budu kreativní, vaše kreativita klesne na nulu. Zkušenost nicméně velí vytrvat i přesto, že začneme pochybovat. Výsledek se málokdy dostaví na první pokus, je to dlouhodobá záležitost.
V kreativním procesu hledání řešení je třeba zachovat soustředění a nehodnotit hned prvotní návrhy, skicy nebo nápady. Je třeba naladit se pozitivně a uvědomit si, že v rámci diskuze neexistuje něco jako chyba. I když může výsledek dlouho setrvávat v mlze, neděste se toho, akceptujte to jako součást vašeho úsilí.
Závěrem John Cleese doporučuje průběžně testovat hypotézy řešení u druhých, vyslechnout si názor těch, kterým věříme. Moudře ale zdůrazňuje, že máme poslouchat a brát vážně jejich zpětnou vazbu, ale zahodit veškeré návrhy řešení, které v ní uslyšíme. Jinými slovy to, co nefunguje a není pro okolí přesvědčivé, změňme, ale hledání finálního řešení je na nás.
Věřím, že myšlenky Johna Cleese nám mohou být inspirací a pomoci nám při hledání naší další cesty.
