Vzpomínáte na dobu před COVID-19, kdy jsme mohli ještě volně cestovat? U nás je běžné, že za klienty cestujeme: někdy na Černý most, příště do Ostravy a jindy zase do Gruzie. Jirka Čepica vypráví o projektu pro Gruzínský regulační úřad:
Osobně jsem vždycky víc upřednostňoval cestování a dynamiku před statickým existováním na jednom místě, což dokládá i fakt, že mám celou zeď v ložnici pokrytou fotkami z cest. Když tedy přišla nabídka jet někam na projekt, řekl jsem ano ještě dříve, než jsem zjistil, kam mě tato cesta zavede. Byla to Gruzie.
„Gruzie, joo dobré jídlo, krásné hory, něco mezi orientem a Evropou, khinkali, khachapuri, ale kde to vlastně je?“
Zeměpis pro mě nebyl nikdy až tak silnou stránkou, a proto to doháním cestováním a poznáváním. Zjišťuji, že je to pěkně daleko, a tak začínám nervóznět, zda tam něco vlastně lítá. A ejhle, existují přímé lety z Prahy do Tbilisi. Nevím, co jsem začal dělat dřív, jestli číst, o čem bude přesně projekt nebo hledat rady co zažít, co vidět a kam se vydat. Long story short: po tom, co jsem našel top restaurace a další místa, jsem teda zjistil, že projekt je o revizi nákladového modelu, který počítá jak regulované, tak neregulované ceny přístupu k internetu (respektive k přenosové síti). Projekt je pro Gruzínský regulační úřad (Georgian National Communications Commission), který zvažuje možnost regulace služeb, aby došlo k nárůstu hospodářské soutěže.
„Všeobecně nákladové modely jsou založeny na teorii manažerského účetnictví a většinou na některém z principů typu LRIC, ABC, MEA, atd… a fungují tak, že podle vstupů nadimenzují například ideální telekomunikační síť podle potřeb provozu a pak rozpočítají tyto náklady na Mbit/s nebo minuty nebo třeba přímo na SMS/MMS. Nákladové modely spojují náročnost teoretického základu a zároveň nutnost pochopit, jak to, co dimenzujete, funguje. V případě telekomunikační sítě jde o pochopení toho, jak fungují všechny součástky v sítí, co je ovlivňuje a co dělají.“
Na první pohled to vypadá hodně easy-peasy-lemon-squeezy a v konečné fázi to tak i je. I tak mi ale celý týden zabrala orientace v jejich používaném modelu, abych v něm na konci týdne mohl začít hledat chyby a možnosti k vylepšení. Bohužel čas uběhl rychleji, než kdokoliv čekal, a já mám první konferenční hovor a už tuším, že můžu rezervovat letenky a hotel. Obhlížím počasí a druhým okem ladím prezentaci na první workshop. Sepisuji zjištění a otázky k jejich současnému modelu a definuji jejich novou službu, kterou možná budou regulovat (Bitstream ve čtyřech úrovních).
Uběhlo pár dní a já se s vlastí loučím pivem na letišti a už vidím přijíždět letadlo směrem k mému gate. Jako správný konzultant jsem se nechal vyhlásit a vyrazil do letadla. Prošel kolem volných míst u nouzáku, uvědomil si, že by jich byla škoda, a zasedl. Objednávám pivko a vytahuju notebook, abych dodělal prezentaci na zítřejší workshop. Jak jsem nahoře psal, co vím o Gruzii, dodávám novinku – pivo je bída, tak snad aspoň víno bude stát za to, když už se tak chlubí jeho kvalitou. Vypínám notebook a vytahuju Terryho Pratchetta. V hlavě mám trochu nervozity ze zítřejšího workshopu. Nicméně let pokračuje a já ochutnávám bílé, červené, a dokonce i jejich prapodivnou zelenou limonádu (tarkhuna).
Přistání, taxík na hotel a hop do města na véču. Tak teď jsem se opravdu zamiloval. Snoubí spoustu pozitiv. Jednak se tu jídla sdílí, druhak jsou porce menší a objednává se více různých jídel, a v neposlední řadě mají spoustu chutí v tak jednoduchých věcech, jako je salát s vlašskými ořechy a rajčaty, okurkou nebo khinkali, které jsou jako japonské dimsum plněné masem a vývarem, nebo třeba khachapuri, což je něco jako pizza s místním sýrem, přičemž každý region má svou vlastní. Po první náloži už jen nervózně usnout před zítřejší první schůzkou.
Sice to zni zvláštně, že jsem nervózní před schůzkou s klientem, ale mně to dodává jistou míru pokory a hlavně podprahovou zprávu, že mi na klientech záleží. Nervozita byla však zbytečná. Cely Úřad, ať z povahy Gruzinců nebo jejich vlastní, oplývá kamarádstvím a zvědavostí. Takže workshop postupuje příjemně s největšími odborníky v zemi na dané téma regulace. Vysvětlujeme si detaily modelu a domlouváme se na dalších krocích. Probíráme možné obrysy jejich budoucí regulace a připravujeme první drafty. V tomto duchu se nese i další den, kdy se setkáváme i se sektorem a probíráme jejich názor na regulaci a služby. Poté nás zve na večeři jeden z radních telekomunikačního úřadu a po neskutečné hostině už jen letadlo.
Zpátky v domovině si v interním týmu rozdělujeme úkoly a pracujeme na modelu. Opravujeme chybky a rozšiřujeme funkcionality včetně úpravy vstupných dat a celkové logiky výpočtu modelu ve smyslu fungování teoretického efektivního operátora. Sem tam máme conf-call se zadavatelem a vyjasňujeme si dotazy a detaily.'
Ani jsem se pořádně neotočil a už letím po čtvrté a naposledy do Gruzie (alespoň v rámci tohoto projektu). Byla to super jízda. Posunul jsem se v tvorbě nákladových modelů a seznámil s novou vřelou kulturou. Znám skoro všechny příjemné restaurace a zapadlé bary. A jako třešničku jsem si poslední výlet dal trochu jako maraton, jelikož jsem chtěl stihnout týmový lyžák.
Na závěrečný workshop jsme byli pozváni na několik dní, a tak mě čekala už neděle v salonku na letišti a na noc cesta do Gruzie. Ráno přílet a po dvou hodinách spánku míříme ke klientovi. Celý den diskutujme model, naše změny, výsledné hodnoty a potom nás čeká zasloužené pivo a večeře. V tomto rytmu se vedou další dva dny, kdy během toho posledního zjišťujeme, že je snad i lepší nejít spát na hodinu, zůstat trochu dýl v hospodě a vyrazit rovnou na letiště. A to vše i proto, abych odpoledne mohl vyrazit na hory.
I o tomto může být consulting a Grant Thornton, pokud budete chtít. A ostatně proč ne, když to za to stojí.
