Na střední škole jsem vzhledem ke svým výkonům na hodinách matematiky tušil, kudy cesta nevede. Bavila mě čeština a historie, zároveň jsem se zajímal o veřejné dění a při podávání přihlášek na vysoké školy jsem se rozhodl pro politologii a práva. Nějakým zázrakem se mi zadařilo u přijímaček a já si řekl, že teda půjdu bojovat s paragrafy. V podstatě až během prvních semestrů na univerzitě jsem zjistil, o jak zajímavou disciplínu se jedná, kolik oblastí lidského poznání propojuje a jak zásadním způsobem promlouvá do našeho každodenního života. Právo za mě vybrala spíš náhoda, ale já jsem jí za to náramně vděčný.
Po prvních měsících covidu jsem se doma začal dost nudit. Nebyl jsem v Praze na koleji, ale v Písku u rodičů, semináře i přednášky byly online, místa k setkávání zavřené. Začal jsem proto hledat práci. Už ani nevím, kde jsem na inzerát narazil, vzpomínám si ale na příjemný online pohovor, a ještě příjemnější nástup do práce – to bylo 18. 1. 2021. Od té doby čekám, kdy se setkám s těmi stereotypními arogantními a nepříjemnými advokáty, které znám z filmů a literatury. Místo toho jsem se ocitl v kolektivu fajn lidí s obdivuhodným množstvím znalostí, kteří mě jsou každý den ochotni učit a pomáhat mi.
Začínal jsem na pozici Student junior – administrativa, lehčí právní podání, telefonování na soudy, překlady. Pokračoval jsem jako Paralegal – větší zodpovědnost, těžší a zajímavější právní úkoly, méně administrativy, vyšší míra zapojení do projektů. Nedávno jsem začal s koncipienturou – tři roky trvající přípravou na advokátní zkoušky spojenou s čistě právní prací a účastí na projektech od začátku do konce. Po složení profesní zkoušky člověka čeká právní praxe se vším všudy – více svobody, ale i zodpovědnosti.
Baví mě, že díky plnému úvazku jsem na projektech od začátku do konce – vidím příběhy lidí, kterým poskytujeme právní služby a mám díky tomu pocit, že naše práce má pro někoho skutečnou hodnotu. Vždycky mě pak překvapí, jak zajímavé jsou v praxi věci, u kterých jsem si ve škole říkal, že nikoho bavit nemůžou (typicky korporátní právo). Možná je to ale jen projev obrany před nějakou kognitivní disonancí.
Nastoupil jsem letos na doktorát, ale zároveň se nechci odpojit od praxe, takže možná právě úspěšné skloubení dalšího studia s prací bude něčím, co bych rád zvládl.
Obecně si myslím, že je fajn se primárně věnovat škole. Zároveň ale z vlastní zkušenosti vidím, že práce nemusí být na její úkor. Na začátku studia jsem si o sobě nemyslel, že bych někdy uvažoval o advokacii a až díky získané praxi jsem zjistil, že je to něco, čím bych rád živil. Volností rozvrhu vychází naše škola studentům relativně vstříc (alespoň v případě mojí akreditace) a je škoda toho nevyužít. Když se pak na semináři bavíte o odpovědnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným, tak člověku dost pomůže mít v hlavě případ konkrétního člověka, který nedávno řešil v práci. Složité doktrinální koncepty najednou vidí plasticky a hlavně lidsky.
Nejraději trávím čas s lidmi, které mám rád (mám pocit, že to je společensky přijatelný eufemismus pro vysedávání v kavárnách a hospodách :)). Relaxuji poznáváním současné české kultury. To možná zní vznešeně, ale moji kolegové ví, že se za tím skrývá zájem o bizarní facebookové skupiny (na Vaše vlastní nebezpečí klidně něco doporučím), influencerskou scénu (viděl jsem víc dílů Clash of the Stars, než jsem ochotný přiznat) a tuzemský rap. Občas si i něco přečtu (aktuálně mám rozečtenou Firmu od Johna Grishama) nebo zahraju (předevčírem jsem dohrál Elden Ring).
V roce 2024 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ve studiu pokračuje v rámci doktorského studijního programu (Ph.D.). Nastoupil do GT v roce 2021 na pozici Student Junior. Jeho nejoblíbenější film je dvanáctiminutový snímek režisérky Adiny Šulcové se sprostým slovem v názvu, k shlédnutí na YouTube.
